Práce na hranici tolerance

Tento nástroj může pomoci kariérovým poradcům a klientům v situacích, kdy stres spojený s prací, emoční přetížení nebo opakované náročné interakce začínají ovlivňovat pohodu a profesní rovnováhu. Doporučuje se zejména tehdy, když se lidé cítí přetížení, emocionálně vyčerpaní nebo si nejsou jisti, proč je určité situace v práci opakovaně vyvedou z rovnováhy. Cílem aktivity je pomoci účastníkům identifikovat konkrétní spouštěče, pochopit, odkud tyto výzvy pocházejí (z jejich vlastního nitra, vztahů, organizace nebo širšího systému), a zvýšit povědomí o tom, co mohou a nemohou ovlivnit. Výsledkem je, že účastníci mohou očekávat větší porozumění sobě samým, lepší emoční regulaci, jasnější hranice a silnější smysl pro řízení své pohody v každodenním profesním životě.

Cílová skupina:

Kariérní poradci a klienti. Vhodné jak pro skupinovou práci (až 20 účastníků), tak pro individuální poradenství.

Doba trvání:

• Skupina: přibližně 40-45 minut
• Individuální: přibližně 20-30 minut

Inspirace pro nástroj:

Okno tolerance je koncept, který zavedl psychiatr Dr. Dan Siegel, aby popsal rozsah emočního vzrušení, v němž může člověk efektivně fungovat. Když se nacházíme uvnitř tohoto „okna“, dokážeme jasně myslet, zvládat emoce a pružně reagovat na výzvy.

Když se pohybujeme za oknem, náš nervový systém se rozladí:

• Při hyperaktivitě zažíváme zvýšený stres, úzkost, hněv nebo paniku – reakci „bojuj nebo uteč“.
• V případě hypo-vzrušení se můžeme cítit otupělí, odtažití nebo uzavření – reakce „zamrznutí“.

Šířka našeho okna závisí na mnoha faktorech, jako jsou minulé zkušenosti, úroveň stresu, zdraví a podpůrné systémy. Může se rozšířit díky sebeuvědomění, regulačním strategiím a podpůrným vztahům.

Pochopení tolerančního okna pomáhá jednotlivcům rozpoznat jejich spouštěče, včasné varovné signály a zdroje, které je vracejí do rovnováhy. V kontextu kariérní a poradenské práce podporuje poradce i klienty v udržování pohody, zvládání emočních nároků a pěstování odolnosti v každodenním profesním životě.

Nástroj propojuje okno tolerance s kariérními souvislostmi a pomáhá poradcům a klientům všímat si spouštěčů, které ovlivňují jejich pohodu na osobní, mezilidské, organizační a společenské úrovni.

Cíle:

Na konci aktivity budou účastníci schopni:

• Porozumět konceptu tolerančního okna a jeho významu pro udržení pohody.
• Identifikujte situace, okolnosti nebo interakce, které vyvolávají nepříjemné pocity nebo stres.
• Rozpoznat spouštěče na různých úrovních (intrapersonální, interpersonální, organizační, komunitní a společenské).
• Rozvíjet povědomí o osobních limitech a příznacích nerovnováhy.
• Zamyslete se nad strategiemi, jak zůstat v rámci tolerance nebo ji rozšířit.

Potřebné zdroje:

• Pracovní list „Okno tolerance – hranice“ a propisky.
• Pro skupinová sezení: flipchart a fixy k zaznamenání společných úvah.
• Klidný a bezpečný prostor pro rozjímání a sdílení.

Aktivity:

1. Úvod do konceptu:
   Představte model Okno tolerance (viz teoretické podklady). Ověřte, zda účastníci modelu rozumí a zda jej považují za relevantní pro své zkušenosti.
2. Zkoumání spouštěčů:
   Vysvětlete, že různé situace, komunikace a očekávání nám mohou buď pomoci zůstat v rámci naší tolerance (nebo ji rozšířit), nebo nás posunout mimo ni. Uvědomění si těchto spouštěčů je prvním krokem k jejich zvládnutí. Příklady:

• V sobě: Pochybnosti o sobě samém: „Opravdu pomáhám tomuto klientovi?“ Pocit odpovědnosti za klientovu situaci nebo nedostatečný pokrok. Perfekcionismus: touha provést „dokonalou“ intervenci. Potíže s vypnutím po emočně náročných sezeních.
• Při práci s klienty: Klienti, kteří jsou demotivovaní, mlčenliví nebo se brání. Klienti, kteří očekávají rychlá řešení nebo „odpovědi“. Silné emoce klientů (hněv, zoufalství, frustrace). Slyšení těžkých životních příběhů, které rezonují s mými vlastními zkušenostmi.
• S kolegy / v týmové práci: Nedostatek zpětné vazby nebo uznání. Pocit izolace nebo nepodpory v mé roli.
• Ve vztahu k mé organizaci: Vysoká administrativní zátěž a papírování. Časový tlak a napjaté časové plány. Nedostatek samostatnosti při práci s klienty.
• V mém sektoru / systému: Nestabilita financování nebo krátkodobé projekty. Změny v politice, které mají vliv na klienty, ale jsou mimo mou kontrolu. Ukazatele výkonnosti, které neodrážejí skutečnou poradenskou práci.

3. Zaměřte se na pracovní kontext:
   Vyzvěte účastníky, aby se zamysleli nad situacemi, které zpochybňují jejich pohodu v profesním životě. Zvažte různé úrovně:
   • Vnitřní prožitky (myšlenky, emoce, fyzické stavy)
   • Práce s klienty nebo studenty
   • Spolupráce s kolegy
   • Organizační prostředí
   • Profesní komunita nebo odvětví
   • Širší sociální nebo systémový kontext
4. Individuální práce:
   Rozdejte pracovní list Okno tolerance – Hranice. Dejte účastníkům 10 minut na jeho individuální vyplnění.
5. Skupinová reflexe (pokud je to možné):
   Účastníci se ve dvojicích nebo malých skupinách (3-4 osoby) podělí o to, co je přibližuje k jejich limitům a jak si toho všímají. Identifikují podobnosti a rozdíly.
   Příklady shromažďují na flipchartu v rámci kategorií spouštěčů (individuální, vztahové, organizační atd.). Pokud je činnost prováděna virtuálně, mohou být výbornou alternativou online nástroje pro tvorbu grafů (Lucid, Miro, Jamboard).
6. Verze individuálního poradenství:
   Při individuálním sezení poradce a klient společně procházejí pracovní list a zkoumají vzorce, opakující se témata nebo překvapivé odpovědi.
7. Hodnocení kontroly:
   Vyzvěte účastníky, aby ohodnotili každý z uvedených spouštěčů na stupnici od 1 do 10 podle míry kontroly, kterou mají nad situací.

• 1 = bez kontroly nebo vlivu
• 10 = plně pod osobní kontrolou

Zdůrazněte, že každý vnímá kontrolu jinak. Vyzvěte účastníky, aby si všímali, co mohou ovlivnit a co je mimo jejich kontrolu. (≈ 5 minut). Projděte společně klientova hodnocení, prozkoumejte vzorce a prodiskutujte, které situace by bylo možné zvládnout jinak nebo přijmout s větším soucitem k sobě samému.

8. Akční plánování – ochrana a rozšíření mého tolerančního okna

Vyzvěte účastníky nebo klienty, aby si vybrali jeden nebo dva klíčové spouštěče, které nejvíce ovlivňují jejich pohodu. Pro každý vybraný spouštěč definujte jedno realistické opatření, které mohou učinit, aby buď snížili jeho dopad, zvýšili svůj pocit kontroly, nebo se lépe podpořili, když se objeví. Může se jednat o praktickou úpravu (např. změna rutiny), vztahové opatření (např. vyjasnění hranic, žádost o podporu) nebo vnitřní strategii (např. všímání si včasných varovných signálů, používání technik seberegulace).

Zdůrazněte, že cílem není odstranit všechny spouštěče, ale posílit uvědomění, možnost volby a odolnost. Akční plán by se měl zaměřit na malé, dosažitelné kroky, které lze vyzkoušet v každodenní praxi a přezkoumat na některém z dalších sezení.

Pracovní list – Co mě přivádí na okraj mé tolerance?

Kontaktní osoba:

Lenka Martinkovičová, martinkovic.lenka(at)gmail.com